Předsíň v panelákovém bytě bývá často to nejmenší a nejproblematičtější místo v celém bytě. Vejde se do ní sotva botník, věšák a člověk se při obouvání musí otáčet jako v budce. Přesto se dá i z takového prostoru vytěžit maximum, pokud se místo nábytku z obchoďáku vsadí na řešení na míru a chytré úložné principy, které respektují skutečné rozměry místnosti.

Základem je vertikální myšlení. Podlaha je v předsíni nejvzácnější plocha, takže veškerý objem je potřeba přesunout nahoru. Skříň sahající od podlahy až ke stropu pojme kabáty, boty i sezónní výbavu, aniž by zabrala jediný centimetr navíc do šířky. Do úzké niky o hloubce třiceti centimetrů se vejde věšák i police, pokud se použijí výsuvné tyče a háčky na dveře. Právě do takto úsporných řešení patří i zrcadlo v předsíni a kam ho pověsit, protože dobře umístěné zrcadlo opticky zdvojnásobí prostor a zároveň plní praktickou funkci při poslední kontrole před odchodem.

Botník nemusí být jen bedna na obuv. Vyplatí se varianta s výklopným víkem, která slouží zároveň jako lavice na obouvání, nebo úzký model s výškou do čtyřiceti centimetrů, který se vejde pod věšák. Nad ním zbývá místo na polici na klíče, peněženku a poštu. Pokud to dispozice dovolí, osvědčila se lavice přes celou šířku stěny s úložným prostorem uvnitř — vznikne tak místo na sednutí i skryté úložiště pro vysavač nebo koště. Zavěšené háčky na boční straně skříně pak nahradí další nábytek.

Na závěr platí, že méně je v předsíni více. Každý předmět, který tam zůstane, musí mít své pevné místo, jinak se z úložných prvků stane jen hromada, která prostor ještě zmenší. Pravidelný úklid a jasná pravidla pro rodinu udrží malou předsíň funkční i po letech.