Montáž sprchového koutu bez vaničky vypadá na první pohled jednoduše, ale skutečný problém začíná až pod dlažbou. Voda, která při sprchování odtéká po podlaze, musí mít kam odtéct a okolní konstrukce musí zůstat suché. Pokud se odvodnění a hydroizolace nevyřeší správně, dřív nebo později se objeví vlhkost v podlaze, plíseň v rozích a v krajním případě i poškození stropu u sousedů. Proto je lepší věnovat přípravě více času než později bourat dlažbu.

Základem je liniový nebo bodový odtok osazený přímo do nosné desky. U liniového odtoku je potřeba počítat s výškou tělesa a se spádem, který musí být alespoň jedno procento směrem k odtoku. Spád se vytváří už v podkladní vrstvě, nikoliv lepením dlažby do tlusté vrstvy lepidla. Samotný odtok se napojuje na kanalizaci s dostatečným průměrem potrubí a s odpovídajícím sklonem, jinak se voda bude zdržovat a usazovat se v něm nečistoty. Kdo řeší i rozměry koutu a chce mít jistotu, že zvolený formát sedí dispozici koupelny, najde praktické rady k výběru a montáži sprchového koutu včetně odvodnění krok za krokem v tomto přehledu.

Hydroizolace se nanáší v celé ploše sprchového prostoru, minimálně do výšky dvou metrů na stěnách a přesahuje i za hranici zóny, kde se stříká voda. Spoje rohů a prostupů se zpevňují těsnicími páskami a manžetami, které se vtlačí do čerstvé stěrky. Důležité je dodržet technologické přestávky mezi jednotlivými vrstvami, protože hydroizolační stěrka musí před dalším krokem dokonale vyzrát. Na izolaci se potom lepí dlažba flexibilním lepidlem, které snese pohyby podkladu.

Nakonec se kontroluje spádování samotné dlažby a funkčnost odtoku. Po zatvrdnutí se provede zkouška vodou, při které se sleduje, zda voda odtéká plynule a nikde se nedrží. Pokud se objeví louže, je lepší dlažbu v daném místě upravit než spoléhat na to, že se to časem srovná. Správně provedený sprchový kout bez vaničky pak vydrží roky bez zatékání a bez nutnosti dalších zásahů.