Než zamíříte do drogérie pro barvu, je dobré si sednout s metrem a kalkulačkou. Spotřeba barvy na stěnu se neřídí jen plochou, kterou chcete natřít, ale taky savostí podkladu, počtem vrstev a tím, jestli původní odstín přetíráte světlejším nebo tmavším. Kdo tohle podcení, obvykle zjistí v polovině práce, že mu chybí půl plechovky a nový odstín už v obchodě nemají. Proto je lepší počítat s rezervou hned od začátku.

Základem je změřit šířku a výšku každé stěny a odečíst okna a dveře. U členitých stěn si plochu rozdělte na obdélníky a ty sečtěte. Výsledek vynásobte počtem vrstev. Výrobce na plechovce uvádí orientační vydatnost, obvykle v metrech čtverečních na litr, ale u savých omítek nebo sádrokartonu se spotřeba klidně zvýší o třetinu. Pokud se chcete vyhnout zbytečným návratům do obchodu, vyplatí se projít si praktické rady na-zed-tapety.cz, které vysvětlují, kolik vrstev má smysl nanášet a proč druhá vrstva nemusí být vždy ta poslední.

Když znáte hrubou spotřebu, připočtěte deset až patnáct procent navíc. Tahle rezerva není plýtvání, ale pojistka. Během natírání vzniknou šmouhy, někde barva zaschne nerovnoměrně a po pár měsících se mohou objevit drobné oděrky u klik nebo za nábytkem. Stejná barva ze stejné šarže se pak hodí na opravy i na druhý nátěr, který řada lidí dělá po roce až dvou, když původní vrstva mírně vybledne. Pokud koupíte barvu v jedné šarži a uložíte ji správně zavřenou, v chladu a bez mrazu, vydrží roky.

Nezapomeňte, že druhý nátěr není jen kosmetická záležitost. Zpevní povrch, sjednotí odstín a prodlouží životnost celé stěny. Proto se vyplatí koupit o jednu plechovku víc, než ukazuje čistý výpočet. Ušetříte si hledání identického odstínu, které často skončí kompletním přetřením celé místnosti. Rozpočet na barvu se tak sice mírně navýší, ale práce i nervy zůstanou pod kontrolou.